On & Ona

10. května 2008 v 14:25 | Flower78 |  Love příběhy
Znali se už poměrně dlouhou dobu, ale nikdy se spolu pořádně nebavili. Byli to jen takoví ti kamarádi na oko, pozdravili se, občas spolu prohodili pár slov a to bylo tak vše. Potkávali se sice skoro každý den, ale jeden druhému nevěnoval žádnou zvýšenou pozornost. Vlastně to byli bývalí spolužáci, chodili spolu do školy devět let, ale cestu si k sobě nenašli. Ale jak to tak vypadalo, ani jednomu z nich to nevadilo, každý si vedl svůj život. Ona byla jen obyčejná holka, on byla také obyčejný kluk, tedy aspoň v jejich očích, ale pro ostatní holky to byl idol, balila ho skoro polovina dívek z města, ať mladších tak i starších! Marek, tak se jmenoval, ale zatím nebyl namyšelný, teda Klára si to myslela, docela se tomu divila, většina kluků, které balilo tolik holek, mělo nos dost nahoře. Jenže Klára netušila jednu věc, netušila ten důvod, proč Marek není namyšlený a proč vlastně nemá holku. On byl totiž už dlouhou dobu dost beznadějně do jedné platonicky zamilovaný, jenže jí to nedal vůbec najevo. Tou holkou byla ONA! Jenže ona o jeho citu neměla vůbec ponětí a vše, co pro ni zatím Marek představoval, byl jen obyčejný pěkný kluk, bývalý spolužák, který není skoro ani její kamarád. Marek se s ní chtěl nějak sblížit víc, ale vůbec nevěděl jak. Normálně dokázal balit každou holku bez mrknutí oka, ale jakmile šlo o ni, začal cítit takový divný pocit, že něco zkazí, a tak v její přítomnosti raději mlčel, jen ji pozdravil, tím nic nezkazil, a to bylo vše. Často si za to nadával, jenže stále se nemohl hnout z místa. Chtěl se toho citu k ní zbavit,domlouval si rande s jinými dívkami, jenže žádná nebyla takový milá a sladká jako Klárka. Ta dívka sice byla jen obyčejná, ani nijak hezká, ale ani škaredá, ale v jeho očích to byl učiněný anděl. Marek nevěděl, čím si tato slečna získala jeho srdce, ale asi to bylo tím, jak byla přátelská, milá a také velmi chytrá. Ještě nikdy nepotkal holku jako ona ....

Klára ležela v posteli a slzy měla na krajíčku. V poslední době se jí zdálo, že je vše na nic. Platonicky se zamilovala do kluka, který o ni neměl ani nejmenší zájem a ona, jelikož neměla dostatek odvahy, ho nedokázala oslovit. Dávala mu letmé náznaky, jenže ten kluk vůbec nereagoval a Klára se kvůli své nešťastné lásce trápila. Ten kluk se jmenoval Ondra a chodil o rok výš na stejnou školu jako ona. Když ho Klára potkala na chodbě, roztřepala se jí kolena a nemohla mluvit a skoro ani chodit. S Ondrou se párkrát střetla pohledem, jenže to bylo tak vše. Někdy se ho pohledem snažila hypnotizovat, jenže dlouhou to nevydržela a když už ano, tak on se choval jako slepec. Ondra byl průměr, také ani krasavec, ale ani žádné ošklivé káčátko. Snad pro jeho obyčejnost si ho Klára vybrala, jenže stejně u něj neměla žádný úspěch. Už kolikrát to chtěla vzdát a odmilovat se od něj, jenže vždy, když ho potkala, spadla do toho znovu. Je to vážně těžké se od někoho odmilovat, když chodíte na stejnou školu. Ondra byl navíc velmi chytrý, Klára měla své zdroje, takže věděla, že tento kluk patří mezi nejlepší ve třídě, ostatně stejně jako ona. Snad proto jí to k němu tak táhlo.

Shodou okolností i Marek chodil na stejnou školu jako ona, proto se také potkávali tak často. Marek vlastně ani netušil, proč si vybral gympl, snad proto, že tam šla ona?! Nebo proto byl jiný důvod? Marek vůbec nevěděl jaký, když vůbec nepatřil k jedničkářům a ke dvojkařům taky ne, občas dostal nějakou tu trojku, ale jinak to s ním šlo docela z kopce, pro něj byli přednější jiné věci než blbá škola. Jenže Kláru nepotkával ve škole tak často, jak by chtěl, přestávky zde nebyly zrovna nejdelší a čas na to procházet se po chodbách a pokukovat po své vyvolené opravdukolikrát vůbec nezbýval. Naštěstí, když už se přeci jen rozhodl vystrčit nos ze třídy a když se ten čas našel, i Klára bývala na chodbě. Jenže jemu nevěnovala skoro ani pohled, kolikrát ho vůbec neviděla, nebo dělala, že ho nevidí, raději se vždy podívala jinam a on byl pro nic míň než vzduch. Marka to štvalo a tak naschvál před ní postupem času pořád chodil s nějakýma holkama, které škádlil. Jenže Klára si ho stále nevšímala.
Čas. Ten byl její nepřítel. Ondra, to je ztracený případ, u něj nemá šanci a nikdy mít nebude. Jednoho rána se Klára vzbudila a zjistila, že se jí kupodivu nezdálo o Ondrovi, ale o někom úplně jiném - o Markovi. Vybavovala si útržky snu a vzpomněla si na to, že se jí zdálo o tom, jak jí Marek vyznal lásku. Připadalo jí to směšné. Jí Marek vyznat lásku, jaká absurdní představa, možná kdyby vypadala jako ty blondýnky, se kterýma se pořád producíruje po škole a skoro je osahává, tak už možná, ale se svým vzhledem, leda tak jedině v tom snu! Když se tak nad tím ale zamyslela, něco jí bodlo u srdce a zjistila, že jí to docela vadí, že si jí vůbec nevšímá. Jsou sice bývalí spolužáci a pořádně se spolu nikdy nebavili, ale přeci jen by mohli, když už zase chodí na stejnou školu a navíc chodí i stejnou cestou do školy! Klára chodila do školy sama, tak by nebylo špatné jít někdy s Markem, jenže ten určitě chodí s těmi svými barbínami, taky ho každou přestávku skoro viděla s jinou a raději dělala, že ho neviděla, jelikož jí to bylo trapné a navíc ... připadalo jí, že na něj žárlí! Nechtěla si to připustit, ale bylo to tak! Nevěděla proč, ale prostě žárlila! Marně si snažila namluvit, že na krásu těch holek, ale spíš žárlila na to, že o ty holky se Marek zajímá a že ty holky na něj mají. Že se ho mohou dotýkat. Rychle se snažila vzpamatovat a zbavit se těchto myšlenek, ale když Marka znovu viděla, musela si to celé přehrávat v hlavě. Celý den ve škole na něj pak myslela, na nějaké myšlenky na Ondru už pak vůbec nezbyl čas. Čím víc uvažovala o Markovi, tím víc zjišťovala, že k němu něco cítí. Bylo to pro ni dost hrozné zjištění. Zamilovat se do jednoho z nejhezčích kluků ve škole a vůbec v celém městě! Jenže u Marka nemá vůbec žádnou šanci, ten si jí nevšímá a skoro ani neví, že existuje, jsou jen bývalí spolužáci, toť vše. Když nemá šanci u Ondry, tak u Marka už vůbec a ... sakra, proč by měla něco mít s Markem, vždyť v poslední době se z něj stává pořádný namachrovaný boreček!
Marek jezdil na různé akce s přáteli, bavil se, opíjel se, kouřil jako fabrika, balil holky ve velkém, prostě si užíval života. Pařil skoro každý víkend. Díky tomu se pořádně odreagovával. Jenže zrovna ve chvílích, kdy byl doma a sám, znovu myslel na Klárku, na její něžnost a nevinnost, na to, jak je to správná a nezkažená holka, v takových chvílích se ponořil do své melancholie a nedokázal myslet ani dělat nic jiného. Nadával si za to, jaký je blbec, že se nedokáže dokopal sbalit takovou obyčejnou holku. Sebevědomí to on měl dost, ale někde v hloubi duše měl pocit, že zrovna ONA není ten typ holky, který by mu padl k nohám. Proč zrovna ONA není taková?! Vše by bylo lehčí, kdyby ... ho balila? Právě proto se ale do ní Marek zamiloval, proto, že ona nebyla taková, že by kluky uháněla, někdy vypadala chladná jako led, jenže jindy byla tak přátelská a milá a navíc nebyla to žádná taková holka, která chodí každý týden s jiným, i když s její tvářičkou by klidně mohla! Nemohl se jen tak zbavit myšlenky na ni a láskyplně se díval na společné fotky ze základní školy. Připadal si jako naprostý idiot. Připadalo mu to slabošské, nikdy by před svými přáteli nepřiznal, že něco takového dělá. Že se kouká na fotku holky, kterou má tajně rád, a láskyplně ji hladí. Před spaním Klárce popřál vždy sladkou a dobrou noc, i když ho nemohla slyšet. Jenže ani usnout kolikrát kvůli ní nemohl, pořád ho totiž provázela v myšlenkách. Také se mu celé noci o ní zdálo. Když šel po městě s kámoši a potkal ji, byl z toho vždy úplně nadšený, jenže jediné slovo, co spolu vždy prohodili, bylo strohé a nic neříkající "ČAU". Marek měl opravdu hodně přátel, hlavně mezi holkami, jenže ani jedna z těch všech ho nezaujala tak jako Klárka, všechny ty holky byly stejné, takové nijaké, i když každá z nich vypadala jako modelka a Miss World, většina z nich v hlavě neměla skoro nic. A navíc on byl typ kluka, který se nemohl zamilovat do holky, která mu sama vběhne do cesty a začne ho balit. Na druhou stranu spousta holek, se kterými se bavil, bylo fakt prima, jenže žádná nebyla jako Klárka.
Stále tam byl v jejím srdci i v myšlenkách. Ondra. Jenže už se pomalu v některých chvílích vytrácel a jeho místo zastoupil Marek. Klára nevěděla, co je lepší, být zamilovaná do Ondry, nebo do Marka. Vždyť v obou případech je to tak beznadějné. Proč se zrovna ona musí vždy zamilovat do takových kluků, na které nemá. Marka potkávala ještě častěji s nějakými dívkami a Ondru už také párkrát potkala s holkou. Jenže jen s jednou. Ondra si v klidu chodil po škole se svou stejně starou kamarádkou, s tou krátkovlasou brunetou, která se jmenovala Markéta. Jak Klára to jméno nenáviděla, z celého srdce. Ono to totiž vypadalo, že Ondra a Markéta jsou víc než přátelé, jak s nechutí sledovala, jak na něm Markéta visí pohledem a hltá každé jeho slovo, jak se směje jeho vtipům a jak se s ním radostně baví. Štvalo ji to a zároveň děsně bolelo a rvalo jí to srdce. Klára to nechtěla nechat jen tak, jenže se cítila bezmocná. Jen ona jak trapka chodila po škole stále se svou nejlepší kámoškou, zatímco ostatní vždy chodili ve složení: kluk + holka. Klára měla ve třídě jednoho dobrého kamaráda jménem Pavel, bavili se spolu docela dost, takže od té doby, když někam chtěla jít nebo tak, řekla Pavlovi a ten s ní vždy ochotně šel, spřátelili se ještě víc. Jenže Klára brala Pavla jen jako kámoše a spolužáka a nic víc v něm neviděla. Dosáhla svého, už také chodila ve složení kluk a holka. Ondra si jí ale vůbec nevšímal. Jenže, co zaregistrovala, byly tázavé pohledy Marka, který se na ni někdy jakoby mračil. To Klára nechápala, proč je Marek tak zachmuřený?
Nikdy se snad necítil hůř než teď. Klára si klidně všude chodí s tím debilem od ní ze třídy. S tím nagelovaným blbečkem! Jak děsně žárlil, nejraději by do něčeho kopnul, nejraději by ostatní poslal někam, někam do nejtemnějších míst. Vše ho štvalo, nic ho nebavilo, i ostatní holky ho děsně otravovaly, kačeny jedny! Klára ho taky štvala, přímo děsně moc. Štvala ho, žárlil. Opravdu strašlivě. Vždyť ona s tím klukem chodí skoro pořád a úplně všude! Kdo ví, co spolu mají. Markovi už se honily v hlavě myšlenky, jak jde Klára s tím blbcem po škole domů a jak se drží za ruce a líbají se a kdo ví co potom ještě! Při téhle představě se mu úplně sevřelo srdce. Když ji viděl s tím blbcem pozdravil ji ještě strozeji než dřív a ještě se vždy zamračil. Jakmile ji ale někde potkal samotnou, snažil se usmívat, ale ne vždy to v dané situaci šlo. Odteď se začal více snažit, když ji potkal, pokoušel se s ní navázat rozhovor, jenže když byl blízko u ní, vůbec nedokázal přemýšlet a tak vůbec nevěděl, co jí má říkat. Vždy měl úplně zamotanou hlavu a připadalo mu, že říká samé hlouposti a nudné věci. Klára se na něj navíc tak divně koukala, že vůbec nevěděl, co si o ní má myslet a hlavně, co si ona myslí o něm!
Vůbec to nechápala, Marek se s ní poslední dobou bavil nějak víc, vždy se s ní snažil navázat rozhovor, jenže se pokaždé na ni tak podivně koukal, že z toho byla úplně zmatená. Díval se na ni takovým pohledem, že ona vůbec nedokázala odhadnout, co si ten kluk v takové situaci myslí. Ten pohled byl tak zvláštní, takový ještě u žádného kluka předtím neviděla. Ten pohled na jednu stranu vypadal tak zle, až se ho bála, ale na druhou byl tak něžný a krásný. Vůbec ale netušila, co tím pohledem chce Marek říct. Navíc bylo dost podivné jeho chování, když ji potkal na veřejnosti, jen zabručel "ČAU", jakmile ji ale potkal někde o samotě, hned byl výřečný. Klára usoudila, že se za ni na veřejnosti stydí a nechce se s ní vybavovat, ještě by si nějaká z těch jeho modelek mohla myslet, že spolu něco mají a to by pak bylo řečí. Usoudila, že se tím nebude nijak zabývat, ale uvnitř ji to pěkně žralo, že se k ní Marek skoro vůbec nehlásí, když jsou někde mezi jeho známými. Namachrovanec jeden! Ale pěkný a roztomilý!
A jak tento příběh pokračuje dál? Čekali byste, že si jednoho dne Klára s Markem vyznají lásku a nakonec budou spolu žít šťastně až do smrti? Jenže tak to v životě nechodí. Ti dva kolem sebe chodili jako kolem horké kaše až do čtvrtého ročníku, po maturitě se jejich cesty rozešly a dohromady se nikdy nedali! Nikdy si vzájemnou lásku nevyznali. Sice jim to trvalo dost dlouho se s tím vypořádat, ale každý z nich si našel svůj způsob. Oboustranná platonická láska neskončí vždy Happyendem. V tomto případě tihle dva nebyli skoro ani přátelé a víc se z nich nikdy nestalo. Klára si později našla někoho jiného a Marek také. Tyhle dva do sebe zamilované lidičky bohužel osud dohromady nedal. Snad by jim to spolu neslušelo a ani nevydrželo, nebo ... ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni že jsi tu byl[a] a uvidíš, kolikát[ý/á] jsi!

...×CLICK×...

Komentáře

1 Káka SB♥ Káka SB♥ | Web | 10. května 2008 v 14:53 | Reagovat

http://lentilinky.blog.cz/0805/nej-blogis#komentare prosím jsem tam jako káka:-)..Děkuju My SB moc tě ♥lafuuuju♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama